Otec Zelinskij ukazuje na mobilním telefonu - "Mrtvý". "Mrtvý". "Padl 4. března v bitvě: pokřtil jsem ho v Lurdech. Jeho bratr byl před dvěma lety zabit v Donbasu. Jde o jakousi antologii 21. století Spoon River, vše digitální, mobilní telefon otce Andrije Zelinského. Na obrazovce, kterou ukazuje v ulicích Kyjeva, jsou fotografie přátel z řad vojáků, které doprovázel: na akademiích, v kasárnách, na frontě- kde je také doma. Ale také na hřbitově. "Pohřbil jsem jich mnoho, příliš mnoho. Byly to čisté duše, které zaplatily životem za obranu naší svobody a vlasti," říká řeckokatolický kněz. Protože "s Ruskem jsme ve válce už osm let, ne osm měsíců," říká s odkazem na nikdy nevyřešenou "krizi" v Doněcku, Lugansku a na Krymu. "A Západ zavíral oči, nechtěl vidět moskevské tanky na ukrajinském území. "Raději mlčet, než věci zhoršovat," říká se v refrénu. Poučení z druhé světové války nebylo naplněno. Pokud však zlo nenazveme pravým jménem, nemůžeme ho ani zastavit. Naopak, poskytuje si alibi, aby mohla pokračovat ve svých destruktivních záměrech".
Otec Zelinskij není kněz v uniformě, i když maskáče nosí vždy, když je v první linii. Ale kněz po boku vojáků. "A zodpovídám v duchovní rovině také za lidi, kteří jsou v zákopech", kde byl tři roky.
Je to první ukrajinský vojenský kaplan ve válečné zóně. A dá se říci i zakladatel služby vojenských kaplanů v Ukrajinské armádě. A je to jezuita. Je na to hrdý, protože "Společnost je hraniční zkušeností, která nedělá z víry paralelní dimenzi, ale povyšuje ji na fokus pro čtení reality, která hledá Boha všude". Dokonce i mezi dělostřeleckými výstřely dvou armád. "Ve válce hrozí, že člověk ztratí svou lidskost," říká 42letý kněz ze Lvova. "Proto vojákům opakuji, že být člověkem znamená volit dobro, hledat pravdu, bránit spravedlnost, vidět krásu. I uprostřed hrůzy, násilí a bolesti. Ukrajinskou armádu popisuje jako "lidovou armádu": slouží v ní univerzitní profesoři, dělníci, operní umělci, sportovci . A přišli o život. A vypráví o nepřátelích, kteří jsou posíláni bojovat na Ukrajinu: "Často jsou to chudí lidé, posílaní na hranici, kteří ani nevědí, proč tu jsou. Kradou všechno. A když se vrátí domů, hlásí, že viděli úplně jinou realitu". Dále uvádí, že "výměna zajatců a také navracení těl vojáků, kteří padli v bojích", pokračuje.
Otec Andrij je v zemi dobře známou tváří. Je např. předsedou dozorčí rady Národní nadace veteránů, členem správní rady Caritas-Ukrajina, přednáší na Katolické univerzitě ve Lvově a je také jedním ze spoluzakladatelů Leadership Academy, jakési školy pro novou vládnoucí třídu v zemi. "Byl jsem na náměstí Majdan během revoluce důstojnosti v roce 2014. Uvolnily se dobré a spravedlivé energie, které bylo třeba nasměrovat. Potřebujeme nové generace politiků a úředníků." A přihlásilo se šedesát absolventů. "Tuto válku provází příliš mnoho falešných mýtů. Světu byla prezentována jako osvobození. A pak se stane, že Rusové na Ukrajině zabíjejí rusky mluvící, protože téměř 50 procent naší armády mluví rusky a bojuje se hlavně na východě země, kde je nejrozšířenějším jazykem ruština. Nebo se stává, že pravoslavní zabíjejí pravoslavné, protože nejrozšířenější náboženská příslušnost je zde k pravoslavné církvi Moskevského patriarchátu. Ukrajina je zemí, kde kulturní a náboženský pluralismus nikdy nebyl zdrojem diskriminace a vedl k harmonickému soužití".
Otec Zelinskij dobře zná Rusko, kde také strávil dva roky noviciátu. "Na Sibiři," usměje se. "Západ," vysvětluje s vědomím svých studií na Papežské gregoriánské univerzitě a Papežském východním institutu i v USA, "obdivuje Rusko Dostojevského nebo Tolstého. Jedná se však o teoretické Rusko, které existuje pouze na papíře. Dnes je to národ drcený propagandou, oběť ideologie "velkého Ruska", která téměř ze 70 % podporuje vojenský útok, která akceptuje tvrdé omezení osobních práv a svobod. A v jejím čele stojí politická třída, která chce mít Ukrajinu pod svým vlivem, o čemž svědčí pokusy o její ovládnutí prostřednictvím plynu, některých oligarchů, některých stran financovaných Kremlem, některých televizních stanic, zkorumpovaných úředníků v našich institucích. "Tragédií je," pokračuje, "že v dnešním Rusku je zakázáno být "člověkem" a člověk je pouze "občanem poslušným vlády".
"Mír není kouzelné slovo: nestačí ho opakovat, aby se stalo skutečností.
Ani modlitba nestačí.
Je to dar od Boha, ale vyžaduje spolupráci člověka: pak vyžaduje otevřené srdce i pro pravdu a spravedlnost".